čtvrtek 7. září 2017

Krotitelka slov

Opilá vlakem podvečerem.
Světly, tmou, železem.
Tesklivý odraz v okně.
Hořká pachuť na jazyku.
Zmatky v hlavě.

Obtáhla jsem si rty tmavou rtěnkou. Pečlivě. Horní ret. Jeden oblouček, druhý. Srdíčko. Spodní ret, úsměv. Ukaž zuby, nejsou špinavé.
Za oknem se divoce míhají stromy.
Usmívám se, sladce.
Úsměv mezi listím. Drobné laskavé vrásky kolem lesklých zarudlých očích.
Krev v tvářích, horkost.
Žhavý dech železnice.

neděle 13. srpna 2017

Bouře

Když přišla v noci bouře, neměla na výběr. Věděla, že svou šanci zemřít šťastná promrhala. Nebe jí tiše vracelo upřený pohled. Za chvíli to vypukne, uvědomovala si, zatímco si první poryvy větru začínaly pohrávat s jejími vlasy. Navzdory pokročilé hodině se stále bolestně horký vzduch v silných proudech začal prohánět bytem. Někde vzadu prudce přirazil dveře, podobný nazvanému nočnímu hostu.

Ta rána ji vytrhla z neveselého zasnění
Je rozhodnuto, připomněla si.
Nebylo cesty zpět, nebylo cesty vpřed. Jen...
...vyklonila se z okna...

čtvrtek 10. srpna 2017

Smutná pravda

Každý večer, když uléhám do postele, cítím mrazení. Přítomnost.
Dnes ne, prosím, šeptám a propadám se do malátné měkké temnoty.

Přijď.

Je to silnější než já, nezávislé na mé vůli.
Po stěnách kloužou stíny, vítr rachotí poodhrnutým závěsem v dokořán otevřeném okně.
Skrývám se pod peřinou, mysl balancuje na hraně vědomí.
Únava, únava, únava.

Do boje, do boje!
Dolů do propasti.

čtvrtek 3. srpna 2017

Nejšťastnější smutné oči

"Kdyby to všechno skončilo teď, odešla bych šťastná," pomyslí si.

Poprvé ji ta myšlenka vyděsila, zaskočila, tehdy se udiveně obrátila do vlastního nitra, ptala se sama sebe, co tím vlastně myslí. Svět se rozostřuje pod přivřenými víčky, rozkomíhané zlaté skvrny tančí po sítnici. Silnice dlážděná zlatem, sluncem, roztřesené a nerovné cosi, pohyb, třes.
Euforicky šťastná myslí na vlastní smrt, už nemá strach, už si zvykla, požitkářsky přivírá oči. Rychlost, rychlost, rychlost.

Kdyby...