Vzduchem
šustí uvolněné květinové věnce. Vybledlé lístky se drolí, tiše klesají ve
vírech k zemi. Uschlé pozůstatky včerejší slávy. Pachuti utkvělé na
znavených chuťových pohárcích. Poházeným sklenicím zmatněla dna. Zaschlé skvrny na ubruse.
Převržená židle vzpíná bílé nohy k obloze. Odpařené kapky červeného vína.
Rozmazaná líčidla. Krajka odhozená do bláta.
Co ty? Ještě nemáš
dost?
Neživotná
maska. Prameny vlasů padly do trávy, lokny se zamotaly do sedmikrásek.
Pootevřené rty a zavřené oči. Prsty svírající stébla. Drobná muška na obnaženém
rameni. Bílá bavlna potřísněná červeným vínem. Hladké záhyby ovíjející se kolem
stehen. Kapka rosy stékající podkolením. Nohy napůl vyklouzly ze střevíčků z lesklé
kůže.
Vstávej, je tu další
den!
Řasy
se nepatrně zatřepotají jako dva motýli lapení v síťce. Prsty se zaryjí do
vlhké hlíny. Sluneční paprsek si razí cestu mezi jabloňovými listy. Koleno se
nepatrně pokrčí. Malá beruška roztáhne krovky a odletí z bělostných šatů.
Mezi rty unikne nepatrný vzdech a splyne se šelestěním trávy. Bílé tělo,
nekonečná zelená plocha. Ze stolu se skutálí nahnilá kulička. Přezrálé ovoce
odpadlo z hroznu.
Ptáš se, co se tady
stalo?
Nechť
se mysl navrátí do časů uplynulé noci. Vír světélek ovíjejících větve
vzrostlých stromů. Hudba, smyčce neúnavně přejíždějící po strunách. Rychleji,
hlasitěji, kdo stačí, kdo udrží tempo? Vzrušené hlasy hostí. Přehojné stoly
prohýbající se pod mísami a talíři. Lahve, ve kterých tančí odrazy svíček,
jiskry běhají po naleštěných sklenicích, broušené sklo lapilo rtěnky přítomných
dam.
Vzpomínáš si?
Pánové
ve svátečním. Jdeš z ruky do ruky, čicháš kolínskou, ústa od šlehačky.
Alkohol ředí krev a tepe v žilách. Točíš se ve spirálách se svým smíchem.
Doteky nesčetných dlaní. Na čí počest? Na počest mládí, na počest krásy, na
počest teplých letních nocí. Není zhýralosti, není špatnosti, vše je správné,
vše je dovoleno. Nebo je to jinak?
Pak odbila půlnoc.
Buďme
dramatičtí. Najednou tam totiž stojí. Vznešený mezi stromy, na rtech mu pohrává
křivý úsměv, kolem vlajících vlasů poletují světlušky. Po páteři běží mráz.
Obratel po obratli. Srdce vyletí do nadoblačných výšek a exploduje v mnohobarevném
ohňostroji. Prsty se zaklesnou do sebe, dlaně obemknou jedna druhou.
Pokračujeme?
Nejnádhernější
noc života. Lačná a nenasytná. Bláznivá. Nespoutaná. K slzám nádherná. Pod
vysokou kupolí posetou třpytivými hvězdami se do sebe zaplétají osudy. Barevné
nitě. Stuhy, samet. Vločky papírových konfet. Prsty sjíždějící naléhavě po
tvářích. Pod očima ulpěly třpytky. Polibky zapletené do vlasů jako luční květy.
Mladá láska. Ještě čistá, ještě nevinná. Pomalu osychá a roztahuje křídla.
Zářící obloha láká k letu. Dotknout se tak stříbrného měsíce. Malý kousek.
Tak malý kousek.
Jenže také nekonečná
dálka.
S rozbřeskem
tváře popelaví a nakonec se rozplynou. Prosby. Slzy. Němý výkřik ve vlhkých
očích. Padl chlad. Padla rosa. Ticho.
Nekonečné ticho.
Jeden úder srdce.
Druhý.
Třetí.
Padla jsi do trávy.
Korunovaná zvadlými
květy štěstí.
No tak vstávej.
Nejsi oběť. Jsi
vítěz.
V duhovkách
se odrazí ranní nebe.
Žádná láska.
Odstranili jsme ji v zárodku.
Je to bezpečné.
Nádech.
Jeden úder srdce.
Druhý.
Třetí.
Ruce
kloužou po hrudi.
Byl to čistý zákrok.
V hlavě
prázdno. V srdci taky.
Vypadá
to na pěkný slunečný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat