neděle 13. srpna 2017

Bouře

Když přišla v noci bouře, neměla na výběr. Věděla, že svou šanci zemřít šťastná promrhala. Nebe jí tiše vracelo upřený pohled. Za chvíli to vypukne, uvědomovala si, zatímco si první poryvy větru začínaly pohrávat s jejími vlasy. Navzdory pokročilé hodině se stále bolestně horký vzduch v silných proudech začal prohánět bytem. Někde vzadu prudce přirazil dveře, podobný nazvanému nočnímu hostu.

Ta rána ji vytrhla z neveselého zasnění
Je rozhodnuto, připomněla si.
Nebylo cesty zpět, nebylo cesty vpřed. Jen...
...vyklonila se z okna...

čtvrtek 10. srpna 2017

Smutná pravda

Každý večer, když uléhám do postele, cítím mrazení. Přítomnost.
Dnes ne, prosím, šeptám a propadám se do malátné měkké temnoty.

Přijď.

Je to silnější než já, nezávislé na mé vůli.
Po stěnách kloužou stíny, vítr rachotí poodhrnutým závěsem v dokořán otevřeném okně.
Skrývám se pod peřinou, mysl balancuje na hraně vědomí.
Únava, únava, únava.

Do boje, do boje!
Dolů do propasti.

čtvrtek 3. srpna 2017

Nejšťastnější smutné oči

"Kdyby to všechno skončilo teď, odešla bych šťastná," pomyslí si.

Poprvé ji ta myšlenka vyděsila, zaskočila, tehdy se udiveně obrátila do vlastního nitra, ptala se sama sebe, co tím vlastně myslí. Svět se rozostřuje pod přivřenými víčky, rozkomíhané zlaté skvrny tančí po sítnici. Silnice dlážděná zlatem, sluncem, roztřesené a nerovné cosi, pohyb, třes.
Euforicky šťastná myslí na vlastní smrt, už nemá strach, už si zvykla, požitkářsky přivírá oči. Rychlost, rychlost, rychlost.

Kdyby...

neděle 30. července 2017

Mé léto

Jednou jsi čisté dobro a nenaděláš s tím nic. Můžeš se být snažit zlý, až se ti z toho zkroutí palce u nohou a stejně se utopíš ve vlnách lítosti.

Neříkej, že jsi špatný, znám tě až příliš dobře na to, abych to někdy akceptovala, a to z jednoho prostého důvodu. Vím, kdo jsem já. Až příliš dobře, až příliš, příliš.
Je to příliš.

Odplivnu si tu stranou pár myšlenek, nevadí?

pátek 9. června 2017

Nevzpomeneš si na med

Marie na břehu moře. Hroty se zarývají do bodavého žhavého písku. Spalující záře štěpí nebe. Holá zhrublá kůže. Jemný prach v záhybech. Záliv plný slz. Ostrá tráva mezi prsty. Nabírá hrsti plné soli krvavýma rukama.

Jednou tančila mezi prostěradly nataženými na šňůrách. Opíral se do nich silný vítr, nastalo bílé vlnobití. Ona pobíhala bosá trávou, točila se a vířila se vzdušnými proudy. Léto na vrcholu sil, slunce v nejvyšším bodě. Smála se v závojích pro nevěstu. V něžně přítulné trávě se schovávalo žihadlo. Divoký úsměv se slzami v očích.

Pojď. Pojď. Pojď.