pátek 9. června 2017

Nevzpomeneš si na med

Marie na břehu moře. Hroty se zarývají do bodavého žhavého písku. Spalující záře štěpí nebe. Holá zhrublá kůže. Jemný prach v záhybech. Záliv plný slz. Ostrá tráva mezi prsty. Nabírá hrsti plné soli krvavýma rukama.

Jednou tančila mezi prostěradly nataženými na šňůrách. Opíral se do nich silný vítr, nastalo bílé vlnobití. Ona pobíhala bosá trávou, točila se a vířila se vzdušnými proudy. Léto na vrcholu sil, slunce v nejvyšším bodě. Smála se v závojích pro nevěstu. V něžně přítulné trávě se schovávalo žihadlo. Divoký úsměv se slzami v očích.

Pojď. Pojď. Pojď.